Měla jsem nejlepší kamarádku. Byli jsme nejlepší kamarádky 4 roky. Jenže tenhle rok jsme se skoro vůbec spolu nebavilo a pak jsme si řekli, že to nemá cenu a že budeme jen prostě kámošky. Každá jsme si našli jinou kamarádku, ale já věřila, že se nezmění. Spletla jsem se. Začla se bavit s tou Monikou a celá se změnila. Stále říká jak moc chce skate, bejsku a nějakou klučičí mikinu. Ale to mi ani nějak nevadilo dokud nezačla říkat: I don't care. Kámo, U3 si slzy.. atd.
Dobrý, to jsem taky ještě se snažila překousnout, ale když jsem jí řekla moje tajemství, tak jsem si myslela, že to opravdu nikomu neřekne jako dřív. Mohli jsem se říct cokoliv a zůstalo to vždycky jen mezi námi. Jenže druhej den to věděla Monika a polovina kluků ze třídy. Bylo mi tak trapně, jak se na mě všichni dívali.. Chtěla jsem brečet.
Byla jsem na ní totálně naštvaná a už se s ní ani nějak nebavím. Prohodíme dvě tři slova a prostě konec. Jenže já sní jdu na střední! Vždycky jsem doufala že bude jiná, ale po tomhle?? to je celkem drsný!! :( :// Nedokážu se s ní už o ničem normálně bavit, protože se bojí, že jí řeknu něco, co by zase mohla zneužít proti mě.

Kašli na to, ani ja nemám v škole dokonalú kámošku, tak buďte len také kámošky sem tam.